Na důchody stát vybere méně, než na ně vydá
22.03.2010 10:01
Praha – Důchodový systém je v minusu. A není naděje na zlepšení. I letos budou podle ministra financí Eduarda Janoty prostředky na výplatu důchodů nedostatečné.
Pavel Cechl
0×video 0×audio 0×foto 81×komentářů 14.1.2010 0:00 aktualizováno 14.1.2010 12:55
„Výdaje na důchody budou i letos převyšovat příjmy ze sociálního pojištění a systém skončí schodkem mezi 20 až 30 miliardami korun,“ řekl Janota Lidovým novinám, které na problém upozornily. Již loni přitom skončil důchodový systém deficitem přesahujícím 30 miliard korun.
Rostoucí nezaměstnanost dosáhla hranice 540 tisíc lidí bez práce
Naplnila se tak předpověď, kterou Deník přinesl v září loňského roku. Upozornil tehdy, že příjmy České správy sociálního zabezpečení neodpovídají tomu, kolik vydává na důchody a že se řítí do nebezpečného schodku. „K propadu příjmů na státním důchodovém účtu napomohla rostoucí nezaměstnanost,“ komentoval to tehdy bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer.
Ta na konci prosince dosáhla podle ministerstva práce a sociálních věcí hranice 540 tisíc lidí bez práce. A má růst i nadále. Počátkem roku se totiž na mnoha úřadech práce kvůli množství nových uchazečů o zaměstnání téměř nedalo hnout. Při výši deficitu státního rozpočtu se přitom na důchody budou peníze hledat jenom ztěžka.
Třetinu populace tvoří lidi senioři nad 65 let
Rostoucí nezaměstnanost není zdaleka jediným problémem českého důchodového systému. Z hlediska dalšího vývoje je to totiž krátkodobá záležitost. Daleko horší je, že obyvatelé Česka postupně stárnou, a naopak lidí v produktivním věku postupně ubývá. Podle odhadů Českého statistického úřadu by senioři nad 65 let měli činit až třetinu české populace.
„Do budoucna tak bude krků natažených na systém ještě víc a lidí, kteří ho budou živit platbami, méně,“ komentuje to Vladimír Bezděk, šéf Penzijního fondu Aegon. Nejde přitom o kdovíjak opomenutelné varování. Tohoto odborníka na důchodové systémy si totiž vláda již podruhé vybrala jako hlavu komise, která má navrhnout reformu českého penzijního systému.
Opt-out
Ta poslední komise jako jedno z možných řešení navrhla prodloužení věku odchodu do důchodu. To je však pouze dočasné. „Od druhé poloviny třicátých let se ovšem i tehdy projeví demografické tlaky a velikost pracovní síly bude postupně klesat,“ zněl závěr komise. A nepomohlo by ani zvýšení pojistné sazby, i když je to jedna z možných cest, jak deficity utlumit. Proto bude potřeba i dalších reforem, a to zřejmě především posílením soukromého spoření. „Například opt–outem nebo dalším způsobem,“ říká Bezděk. Lidé by si proto mohli posílat část peněz na důchodové pojištění do soukromého fondu.
Vladimír Bezděk, generální ředitel PF Aegon a předseda vládní komise: Stále více penzistů bude ohroženo chudobou ve stáří
Důchodový systém má i těm nejchudším zabezpečil rozumnou penzi, tvrdí Vladimír Bezděk, který byl nedávno už podruhé premiérem postaven do čela komise, jež má připravit podklady pro důchodovou reformu. Lidé však musí počítat s výrazně nižšími penzemi než dnes.
Jak dlouho vydrží současný důchodový systém?
Myslím, že ten systém vydrží dekády, ale bude potřebovat nějaké úpravy...
Ptám se proto, že v analýze předchozí komise z roku 2005 jste počítali s tím, že bude v přebytku zhruba do roku 2025. Ale už v loňském roce šel kvůli krizi do minusu…Názor, že dokud je systém v přebytku, je v pořádku, a když je v minusu, je v problémech, je mylný. Můžete mít systémy, které jsou dvacet let v deficitu, a přesto jsou v pořádku. A pak můžete mít jiné, které jsou dvě dekády v přebytku, a přesto jsou v problémech. A právě to je ten náš případ. Systém vydrží, ale budou potřeba změny.
A pokud by se k nim nepřistoupilo?
Před pěti lety jsme došli k závěru, že je možné pokračovat bez systémové reformy. Ale pak to znamená, že musíme do budoucna výrazně zvyšovat věk odchodu do důchodu, výrazně snížit tempo valorizace vyplácených penzí. Navíc se budou muset dělat další úpravy, třeba v oblasti invalidních důchodů, aby se omezovala výdajová náročnost systému, protože důchodců bude víc a víc, ale objem peněz bude omezený. Budoucím penzistům, dnešním čtyřicátníkům a mladším, tak bude systém poskytovat stále menší penze a stále více budoucích penzistů bude ohroženo chudobou ve stáří.
Jaký bude úkol vašeho současného týmu?
Práce by měla mít dvě roviny. Jednak bychom měli oprášit výsledky z doby před pěti lety, zaktualizovat je. Například se totiž změnila demografická prognóza, máme úplně jinou ekonomickou situaci a tak dál.
A ta druhá rovina?
Měli bychom podat doporučení, jaké možnosti má vláda v případě českého systému důchodového zabezpečení. Navrhnout několik cest a říct, jaké jsou jejich výhody a nevýhody.
Kolik těch cest v současnosti podle vás máme?
V zásadě tři. První je zůstat u současného jednoho státního pilíře důchodového systému. V něm je potom do budoucna potřeba udělat výrazné parametrické úpravy. Také by bylo potřeba posílit prvky v dalším pilíři, dobrovolném pojištění. A to o ještě větší podporu státu než doposud. Druhá možnost je vytvoření dalšího pilíře, ať už je to opt-outem (část pojistného by lidé posílali místo do státní kasy do soukromého pojištění – pozn. red.) nebo jiným způsobem. Ten by vytvořil určitý doplněk k státnímu pilíři. Třetí možností je takzvaný NDC systém. Ten by zásadním způsobem „překopal“ první, státní pilíř. Naše platby by i nadále chodily na penze našich rodičů, ale naše budoucí důchody by byly daleko více závislé na tom, co jsme my do toho pilíře kdysi zaplatili.
U druhého pilíře jste vedle opt–outu zmínil i další možnosti. Jaké jsou?
Technicky to lze udělat i tak, že se nastaví jedna nebo dvě úrovně stropů pro příjem a řekne se, že pojistné z výdělků do prvního stropu půjde do státního pilíře. Pojistné z výdělků do druhého stropu půjdou v nějakém poměru třeba ze 70 procent do státního pilíře a ze 30 procent do soukromého. Nad tuto hranici by potom vše šlo do soukromého pojištění. Oproti opt-outu to má určitou výhodu ve flexibilitě. U klasického opt-out se člověk jednou rozhodne a pak už nemůže své rozhodnutí změnit.
Jak se vůbec lidé mohou za současného stavu připravit na důchod? Penzijním připojištěním?
Chápu penzijní připojištění jako součást mozaiky zabezpečení člověka na stáří. Nevnímám to jako dominantní metodu nadřazenou všem ostatním. Vedle něj tam patří i nějaký způsob životního pojištění, kryjící rizika a vytvářející rezervy. Do padesáti let by si měl také člověk vyřešit otázku vlastního bydlení, tedy pokud možno ho do té doby splatit. Pak máme tu nemovitost jako čisté aktivum, které když se něco nečekaného přihodí, tak v ní máme finanční rezervu. No a určitě děti, i když je to samozřejmě svobodné rozhodnutí každého člověka.
To se ale týká lidí s vyššími příjmy. Ale co občané, kteří nemají takové možnosti?
Pro ně bude mít větší roli právě ten státní pilíř a pro ně bude důležité, aby jim poskytl alespoň rozumnou míru státní penze.
Právě pro ně je asi reforma nejpotřebnější. Jak ji tedy provést s ohledem na ně?
Už dnes je státní pilíř extrémně solidární. Když počítá penzi, tak ji redukuje téměř bez ohledu na to, jestli člověk měl ten příjem vyšší nebo nižší a kolik přispíval. To je demotivační, ale existuje to. Na druhé straně je do budoucna krků natažených na systém ještě víc, a lidí, kteří ho budou živit platbami, méně. I když by tedy bylo ekonomicky rozumnější tu míru solidarity oproti současnému stavu omezit, nepůjde to, protože by nebyly peníze. Situace si navíc asi vyžádá, aby se míra solidarity ještě prohloubila. To pak znamená, že je potřeba říci těm se středními a vyššími příjmy, že budou muset počítat s výrazně nižšími penzemi, než mají jejich rodiče. Jedinou možností, jak jim to aspoň trochu kompenzovat, je – podle mého názoru – udělat druhý pilíř se čtyřmi pěti procenty příspěvkové sazby. Bude to taková metoda cukru a biče.Umožnit jim těmi čtyřmi nebo pěti procenty cukru zapomenout na ten více než dvacetiprocentní „státní“ bič, aby neutíkali jinam, třeba za prací a životem do zahraničí.
—————
