Renta 260 korun měsíčně nic neřeší

Nepříjemný fakt, že jen na státní důchod se v budoucnu nebude možno spolehnout, si už lidé docela dobře uvědomují. Svědčí o tom stále rostoucí zájem o soukromé penzijní připojištění. Podle údajů České asociace penzijních fondů si na konci prvního pololetí u některého z 10 penzijních fondů na důchod spořilo 4,135 miliónu osob, což představuje přes 60 % populace v produktivním věku. Naspořeno měli tito lidé dohromady 176 miliard korun. To jsou na první pohled povzbudivé informace. Na druhý pohled ale už poněkud méně.

Stačí obě uvedená čísla podělit. Výsledek říká, že na každého účastníka penzijního připojištění připadá v průměru 42 577 korun. V polovině roku 2003 to bylo 27 140 korun. V průběhu posledních pěti let se tedy průměrný zůstatek na účtu penzijního připojištění navýšil o pouhých 15 437 korun. To odpovídá přírůstku 257 korun měsíčně, což rozhodně není mnoho. Zvláště když tato částka obsahuje příspěvek účastníka, státní příspěvek, případný příspěvek zaměstnavatele i zhodnocení připsané penzijním fondem.

Zůstatek účtu, na němž by od nuly přibývalo 257 korun měsíčně, by po 20 letech dosáhl výše 61 680 korun. Při 3% inflaci tato částka odpovídá dnešním 46 tisícům korun. Uvažujeme-li odchod do důchodu v 65 letech a délku dožití podle úmrtnostních tabulek Českého statického úřadu z roku 2007, tato částka by měla budoucímu důchodci - průměrnému muži vystačit na výplatu doživotní renty po dobu 15 let, ženě pak ještě o 3 roky déle. Muž by získal necelých 260 korun měsíčně, žena ještě o pár desetikorun méně, a to před zdaněním.

Přestože se jedná o velmi zjednodušený výpočet, jeho výsledky jsou dostatečně ilustrativní. Výplata několika stokorun měsíčně navíc ke státnímu důchodu bude určitě příjemná. Špatnou finanční situaci žádného důchodce ovšem nijak zvlášť nezlepší. To by vyplácená renta musela být o řád vyšší. Dosáhnout tohoto cíle pouhým prodloužením doby spoření není příliš reálné. Spíše by bylo třeba spořit podstatně vyšší částku, nebo zajistit lepší zhodnocování úspor, nebo nejlépe obojí.

Všechno možné, jen ne spoření na stáří

Statistiky Ministerstva financí mapující vývoj penzijního připojištění uvádějí průměrné výše příspěvků účastníků a státu, které s průměrným měsíčním přírůstkem zůstatku na účtech penzijního připojištění vypočteným z výše uvedených údajů příliš nekorespondují. Rozdíl lze přinejmenším zčásti vysvětlit velkou fluktuací účastníků penzijního připojištění. Počet nově uzavřených smluv v každém roce je totiž výrazně vyšší než meziroční přírůstek počtu pojištění na jeho konci.

Při sjednání penzijního připojištění často vůbec nejde o dlouhodobé vytváření finančních rezerv na stáří, ale jen o získání státního příspěvku, daňových výhod a příspěvku od zaměstnavatele. Zejména v předdůchodovém věku by bylo škoda tento státem podporovaný produkt nevyužít ke snížení daňového základu až o 12 000 korun ročně a k získání příspěvku až 1 800 korun ročně. Starší lidé proto ukládají vyšší částky (až 1 500 korun měsíčně), ale jen po kratší dobu (60 měsíců, u některých starších smluv jen 36 měsíců).

Pro řadu ostatních klientů penzijních fondů představuje penzijní připojištění především možnost, jak po dohodě se zaměstnavatelem získat nezdaněný příjem (dosud 12 000, od roku 2008 až do výše 24 000 korun ročně). Ten navíc byl, a při splnění stanovených podmínek (zakotvení nároku zaměstnance na tento příspěvek do kolektivní nebo pracovní smlouvy či vnitřního předpisu) nadále může být, i pro zaměstnavatele daňovým nákladem a do stanovené výše nepodléhá ani platbám sociálního a zdravotního pojištění.

Stávající podmínky pro fungování penzijních fondů a konstrukce státní podpory k využívání penzijního připojištění pro dlouhodobé spoření s následnou výplatou doživotní renty nijak zvlášť nemotivují. Hodně účastníků penzijního připojištění se proto snaží během co nejkratší doby využít maximum výhod a pak si místo výplaty některé z penzí zvolí jednorázové vyrovnání nebo přinejhorším výplatu odbytného. Penzijní připojištění ve své stávající podobě tedy svou roli evidentně neplní.

Co přinesou změny?

Neduhů, kterými trpí současný systém penzijního připojištění, je ale víc. Kromě poměrně velké fluktuace účastníků, jejich vysokého průměrného věku, malé motivace k vyšším úložkám a čerpání penzí namísto jednorázových vyrovnání, mezi jeho slabiny patří dlouhodobě nízká výkonnost penzijních fondů a malá transparentnost jejich hospodaření. Zhodnocení, které účastníkům většina fondů připsala za loňský rok, sotva překonalo inflaci. Letošní rok nejspíš v tomto směru bude ještě horší.

Nedořešeno zůstává účtování o nákladech fondů i jejich úhrada (zejména akviziční náklady na uzavírání nových smluv), a také oddělení majetku fondů od majetku účastníků. O provedení změn se zatím jenom diskutovalo. Nyní ale začíná mít transformace systému penzijního připojištění zřetelnější obrysy. Nový zákon o penzijním připojištění má být součástí druhé etapy důchodové reformy, jejíž návrh projednala vláda už v červnu. Do konce září mají být hotovy teze pro přípravu nového zákona a jeho finální návrh pak do konce roku.

Vedle současného systému penzijního připojištění má být vytvořen paralelní systém fungující podle zcela nových pravidel. Stávající penzijní fondy zůstanou zachovány. Od určitého data ale nebudou moci uzavírat nové smlouvy o penzijním připojištění. Jejich klienti si budou moci vybrat, zda budou dále spořit ve starém systému nebo zda přejdou do systému nového. Penzijní fondy, zprostředkovatelé smluv i stát je budou nepochybně přesvědčovat, že daleko výhodnější pro ně bude ta druhá možnost, což může, ale také nemusí být pravda.

V novém systému bude majetek účastníků soustředěn v tzv. účastnických fondech nabízejících investiční strategie s různým poměrem ziskovosti a rizika. Spravovat je budou penzijní společnosti za odměnu stanovenou procentem z objemu spravovaného majetku a zisku. Tedy obdoba investičních společností a podílových fondů. Každoroční výsledek hospodaření zejména fondů s agresivnějšími investičními strategiemi nebude vždy kladný, ale jejich vyšší výkonnost v delším časovém horizontu by to měla vynahradit.

Stát v novém systému bude formou přímé i nepřímé podpory motivovat účastníky i jejich zaměstnavatele k placení vyšších příspěvků po delší dobu. Daňově zvýhodněno má být vyplácení doživotních penzí, jejichž výplatu by penzijní společnosti zajišťovaly prostřednictvím životních pojišťoven. Takto vyplácený výnos z úspor a státních příspěvků, na rozdíl od jednorázového vyrovnání, nemá být zdaňován. Změny by mohly vstoupit v platnost v roce 2010.