Ve vyspělých zemích se neustále prodlužuje střední délka života a porodnost klesá. Důsledkem je stárnutí obyvatelstva. Již nyní je méně než každý šestý Evropan starší 65 let. Vůbec nejstarší obyvatelstvo má Japonsko, kde na každého občana staršího 65 let připadá pouze 2,6 osoby v produktivním věku. Tlak na penzijní systémy je velký a výplata penzí představuje pro státní pokladnu většiny zemí značnou finanční zátěž. Změny v parametrech penzijních systémů jsou tak nutné. Jaké jsou hlavní současné světové trendy v penzijních systémech?

1) Zvyšování důchodového věku

Ke zvyšování důchodového věku dochází, stejně jako ve většině vyspělých zemí světa, i v Česku. Ve většině vyspělých zemích světa je již nyní důchodový věk 65 let pro muže i ženy. Dle současné právní úpravy by v roce 2030 měl být důchodový věk 65 let pro muže a bezdětné ženy. Zvyšování důchodového věku je prováděno postupně. V roce 2012 bude důchodový věk v Česku pro muže a bezdětné ženy 63 let. Dnešní dvacátníci však možná odejdou do důchodu ještě později. V mnoha zemích je totiž důchodový věk ještě vyšší:

• ve Velké Británii je důchodový v současnosti 65 let pro muže a 60 let pro ženy, dochází však k postupnému zvyšování důchodového věku a v roce 2020 budou ženy odcházet do důchodu rovněž v 65 letech, v roce 2024 bude důchodový věk činit 66 let, v roce 2034 bude činit 67 let a v roce 2044 bude dokonce 68 let
• v Norsku je důchodový věk 67 let pro muže i ženy
• na Islandu je důchodový věk činí 67 let pro muže i ženy
• v Dánsku je důchodový 65 let, postupně se však zvyšuje na 67 let od roku 2024 pro muže i ženy
• v Německu činí důchodový věk v současnosti 65 let pro muže i ženy, dochází však k postupnému zvyšování na 67 let, bude platit pro muže i ženy narozené v roce 1964 a později
• v USA je důchodový věk 66 let pro muže i ženy, postupně se však zvyšuje na 67 let

2) Znevýhodňování předčasného důchodu

S prodlužováním důchodového věku se zvyšuje počet občanů využívajících možnosti odejít do předčasného důchodu. Přestože je předčasný důchod pro občana nižší než kdyby odešel do klastického starobního důchodu, obliba předčasného důchodu v Evropě stoupá. Evropané si raději během svého aktivního života vytvoří vlastní úspory, které jsou pro mnohé z nich vyšší než státní penze a odcházejí do předčasného důchodu. Protože však počet předčasných důchodců stoupá, dochází ve většině vyspělých zemích k většímu finančnímu znevýhodnění předčasného důchodu a zvýšení důchodového věku pro nárok na předčasný důchod.

V Česku je možné dle současné legislativy odejít do předčasného důchodu tři roky před dovršením důchodového věku, při splnění podmínky 25 let pojištění. V Česku je předčasný důchod krácený za každých započatých 90 dní o 0,9 %. Při odchodu do důchodu o tři roky je tak penze krácena o 10,8 %. Např. ve Francii je možné odejít do předčasného důchodu již v 55 letech, ale penze je za každý rok odchodu do důchodu dříve kráceno o 7 %, ve Španělsku je možné odejít do předčasného důchodu v 61 letech, ale penze je za každý rok odchodu do penze dříve krácena o 6,8 % a v Portugalsku je možné odejít do předčasného důchodu v 55 letech, ale penze je za každý rok odchodu do penze dříve kráceno a 4,5 %. Odchod do předčasného důchodu již nyní v některých zemích pozná občan na své penzi velmi citelně.

3) Zvyšování potřebného počtu let pojištění

V letošním roce je v Česku potřeba splnit podmínku 25 let pojištění, aby občan při dosažení důchodového věku měl nárok na starobní důchod. Doba pojištění je zjednodušeně řečeno doba, kdy občan odvádí sociální pojištění, např. když je zaměstnán. Ze zákona existuje i náhradní doba pojištění, kdy občan neodvádí pojistné a přesto je tato doba započítána jako doba pojištění pro důchodové účely (např. rodičovská dovolená…). Potřebná doba pojištění se však postupně zvyšuje tak, aby v roce 2018 musel občan splnit podmínku 35 let pojištění. Jestliže nebude tato podmínka splněna, nebude mít občan nárok na starobní důchod a bude odkázán na sociální dávky (které jsou výrazně nižší). V Česku tak, jako ve většině vyspělých zemích, dochází k zpřísňování podmínek pro výplatu důchodu. V západní Evropě jsou nároky na počet let pojištění ještě „tvrdší“. Ve většině zemích musí občané splnit podmínku 40 let pojištění. V Nizozemí nebo Belgii dokonce 45 let pojištění.

4) Zvyšování úlohy dobrovolného spoření

Již nyní např. ve Velké Británii, USA, Irsku, Novém Zélandu nebo Japonsku dosahuje státní penze z průběžného systému cca. 40 % čistého příjmu dosahovaného před odchodem do důchodu u občana pobírající celý život průměrnou mzdu. V těchto zemích je vlastní spoření nutností a tento trend se přesouvá do všech vyspělých zemích. Výsledná penze se tedy skládá většinou ze tří částí – státní penze z průběžného penzijního systému, penze z povinného spoření v penzijních fondech a z dobrovolného spoření. Příjmy z dobrovolného spoření v různých finančních produktech je dokonce nejdůležitějším příjmem občanů v důchodu nejenom v USA, Velké Británii či Irsku, ale i v Nizozemí nebo Dánsku. Nejdříve si na vlastní penzi začínají spořit Britové, v průměru již ve 28 letech. Vyspělé státy podporují dobrovolné spoření, např. státním příspěvkem při splnění zákonných podmínek u podporovaného finančního produktu (v Česku u penzijního připojištění), nebo možností snížit si daňový základ o zaplacené částky na podporovaném produktu (v Česku u penzijního připojištění i u životního pojištění).

Jak správně porovnávat mzdu a penzi?

Z hrubé mzdy zaměstnance ve všech členských zemích OECD je sražena daň z příjmu fyzických osob a sociální pojištění (myšleno sociální i zdravotní dohromady). Čistá mzda zaměstnance je potom nižší i tyto povinné odvody. Z důchodu se však daň a pojištění v mnoha zemích neodvádí nebo mají důchodci nižší sazby či významná daňová zvýhodnění. Např. v Česku je od daně z příjmu osvobozen v letošním roce důchod ve výši 36násobku minimální mzdy, tj. do výše 288 000 tisíc korun za rok. Dani tedy odpovídá až část důchodu nad 24 tisíc korun měsíčně, takto vysoký důchod má důchodce v Česku výjimečně. Zjednodušeně tedy můžeme říci, že v Česku jsou důchody vypláceny již čisté. Proto není úplně přesné porovnávat hrubou mzdu a důchod, jak se často děje. Lepší je porovnávat náhradový poměr jako poměr čistého důchodu k čisté mzdě. Tento poměr je uveden v přiložené tabulce. Uveden je náhradový poměr plynoucí z průběžného systému a fondového systému (pokud je v zemi zaveden). Např. v Česku je zaveden pouze průběžný systém (pay-as-you-go), úspěšný tří-pilířový systém funguje v mnoha vyspělých zemích světa – Švýcarsku, Francii, Finsku, Novém Zélandu či Austrálii. Je však již zaveden i ve východní Evropě – Polsku nebo Slovensku. Výše dobrovolného spoření je závislá na každém jednotlivci, a proto v tabulce není tento příjem občanů vůbec zohledněn.

Kde si žijí důchodci nejlépe?

Životní úroveň důchodců je v průměru nejvyšší v Lucembursku, Nizozemí a zemích Skandinávie. V těchto zemích je výsledný příjem penzistů (se započítáním mírou spoření a čerpání vlastních úspor) v porovnání s příjmem dosahovaným před odchodem nejvyšší. Občané se zde dožívají i nejvyšší věku a nejdéle si tedy penzi užijí. Především penzisté ve Skandinávii jsou na tom zdravotně dobře a žijí velmi aktivní život. Důvodem je velmi zdravý životní styl Seveřanů.

Čistý náhradový poměr ve vybraných zemích (porovnání důchodu k čisté mzdě u mužů)

Pramen: OECD, Pensions at a Glance 2009: Retirement-Income Systems in OECD Countries, ISBN 9789264060715